Zastánci adopce homosexuály často argumentují rovností a stejnými právy jak pro heterosexuály, tak pro homosexuály. Potom se ovšem musím ptát, jestli takto adoptované dítě není vlastně jen prostředkem toho, jak díky této absolutní rovnosti dosáhnout na tu samou rodinnou funkci jako heterosexuální majorita. A má být dítě prostředkem? Toť otázka. Jistě, levicová ČSSD sní o rovnostářství pro všechny snad ve všem. Po mnoho generací našich předků byla rodina definována jako heterosexuální partnerství muže a ženy a jedním z jejích podstatných cílů je i výchova další generace. Jinak prostě vymřeme. Sexuologové tvrdí, že obava z toho, že by takto adoptované dítě bylo homosexuální, je lichá a asi není důvod jim nevěřit. Ovšem jedna věc je skutečná homosexualita a druhá homosexuální chování. Teorie kulturního přenosu zhruba říká, že vzorce našeho chování získáváme od jiných lidí a právě tady hraje rodina nezastupitelnou roli. Asi nikdo rozumný nebude rozporovat, že uvidí-li dítě od malinka, že způsob řešení sporu v rodině je např. fyzické násilí, snadno i ono tento vzorec chování přijme a ve škole se podle něj zařídí na slabších dětech. A uvidí-li od malinka, že je normální homosexuální soužití, zařídí se v dospělosti podle něj? Tak jednoduché to není. Ale otvírat tuto Pandořinu skříňku se mi konzervativně nechce. Každý má právo pokoušet se dosáhnout individuálně na své štěstí, ale nikdo nemá automatický nárok pokoušet se ho dosáhnout prostřednictvím jiného, notabene dítěte. Myslím, že rodinná funkce „ výchovy potomka“ prostě homosexuálnímu páru nepatří. Občas se domnívám, že není daleko doba, kdy daně platící, bílý heterosexuál bude jedinou osobou, která nebude požívat nějaké speciální ochrany. Důležitým argumentem zastánců homosexuální adopce je také tvrzení, že v homosexuální rodině bude dítěti rozhodně lépe než v nějakém ústavu. Ovšem zde chybí nějaká relevantní studie a je třeba se vyvarovat černobílých soudů od zdi ke zdi. Tedy za komunismu se cokoliv řešilo ústavní výchovou a nyní občas tlačený extrém typu, vše v ústavech je špatně. To si rozhodně pracovníci v těchto ústavech nezaslouží a ani to nebude pravda. Odmítám a priori předpokládat, že ústav je automaticky horší než jakákoliv rodina. Tedy se nedomnívám, že jsme připraveni na adopci dětí a jejich výchovu v homosexuálním prostředí. Ovšem s jednou výjimkou. A tou je situace osiření dítěte a skutečný zájem o výchovu potomka ze strany druhého rodiče. Představme si, že muž a žena mají dítě. Muž po pár letech zjistí, že je gay, odstěhuje se od ženy, o dítě se ale upřímně zajímá. Při nějaké tragédii dítě o matku přijde a jeho nejbližším příbuzným je tak otec. V takovém případě je zájem dítěte být se svým tátou nad jakékoliv další ale. Tady se ovšem nebude jednat o adopci. A zájem dítěte musí být na prvním místě, daleko nad zájmem se zajímavě uvést v nové práci jako Jiří Dientsbier. Za sebe a pouze za sebe tvrdím, že generální možnost adopce homosexuálními páry nikoliv, pouze v extrémních případech ano.
Ministr pro nic a adopce dětí homosexuály
Další články blogera
Tato rubrika neobsahuje žádné články...
Další články z rubriky Politika
Jiří Žamboch
Prokazatelně lživý titulek o spotřebitelské náladě:
Titulek Seznam Zprávy: "Blbá nálada ustupuje, Češi se cítí ekonomicky nejlépe za tři a půl roku" znamená, že autor neumí napočítat do tří (let). Důkazem jeho lživosti jsou přitom informace přímo z článku.
Michal Sabó
Nechte nám Mrazíka! Proč Češi stále milují Rusko a staré časy?
Česká veřejnost je rozdělena na dvě poloviny. Jedna podporuje Ukrajinu, druhá si stojí za Ruskem. Co vede lidi k hájení tyranie?
Jiří Žamboch
Putinovo dnešní vojenské srovnání NATO a Ruska záměrně kulhá.Situace Ruska je o dost lepší
Dnešní srovnání NATO Putinem dalším chytrým Putinovým tahem.Prohlášení "Rusko vydává desetkrát méně na obranu než Spojené státy, tak je ruský útok na NATO nesmyslný." má ukolébat veřejnost evropských členů NATO.Je to však jinak.
Jan Pavelec
ČR má se svým upoceným pojetím liberalismu 200 let zpoždění.
Podle Listiny základních práv a svobod se Česká republika nesmí vázat na jakoukoliv výlučnou ideologii či náboženské vyznání, a podle Ústavy má být státem sociálním, nikoliv (neo)liberálním.
Jan Bartoň
Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem
Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.