Jeník Pešek
- Počet článků 32
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1592x
Seznam rubrik
Jeník Pešek
Nová doba
„ Nová doba, host vyhazuje vrchního“, rozčiluje se v kultovním filmu Kurva hoši guten Tag Bolek Polívka. Nová doba čeká zřejmě všechny, kdo se opováží poukazovat na komunistická zvěrstva. Levicový Senát ovládaný sociálními demokraty, komunisty a houfem bezprizorních ani nevím, na kom nezávislých se podle všech indicií chystá „zaříznout“ ředitele Ústavu pro vyšetřování zločinů komunismu Daniela Hermanna. Člověka nezpochybnitelných morálních kvalit s odvahou a žaludkem dost silným na pročítání dokumentů z doby, kdy děti udávaly rodiče (že udavači prezidenta) v domnění, že budují blaho pro všechny. Že to vadí komunistům bych i pochopil, že to vadí sociálním demokratům chápu méně, no zřejmě mají mnozí důvod se obávat, co by se mohlo dostat z archívu na světlo Boží. Možná dnes zažíváme nástup neokomunismu. Vláda železné pěsti měla vždy mnoho zastánců ať již zleva nebo zprava. Začneme vyhazováním nepohodlných, pak je třeba pozavíráme, parazity odrbeme a to by v tom byl Lenin, aby to nevyšlo. Společnost se může zažít normalizovat již po příštích volbách, kdy se sociálně- demokraticko- komunistické kraje změní v sociálně-demokraticko-komunistickou vládu. Německý duchovní Martin Niemoller prohlásil: Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem – nebyl jsem komunista.Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem – nebyl jsem sociální demokrat.Když přišli pro Židy, mlčel jsem – nebyl jsem přece Žid.Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mohl ozvat. Národ, který nezná svou vlastní historii je odsouzen k tomu, prožít si ji znovu. A to zřejmě levicový Senát chce.
Jeník Pešek
Česko našlo superstar
V uplynulém týdnu vygradovala celonárodní hysterie v podobě dějinné události a národ sobě zvolil za prezidenta Miloše Zemana. Skončila tak virtuální hra na ještě větší demokracii, než jste čekali. Zatímco dříve mohl český národ svalovat vinu na zákonodárce, jak to blbě zvolili, teď musí jen sám na sebe. Pro některé to je zničující zjištění. Reinkarnovaný prognostik se tak stal naším prezidentem a druhý finalista Karel Schwarzenberg, který měnil strany, za které kandidoval jako cédéčka v přehrávači ( ODA, US-DEU,Zelení a aktuálně TOP09) svou kancelář měnit alespoň zatím nebude. Sice před pár měsíci prohlašoval, že s politikou skončí, ale aktuálně je to snad prý zase jinak. Jeden by řekl, že „game is over“ a nemá cenu dál plakat. Avšak frustrace pražské kavárenské elity, pro kterou se kníže stal mesiášem pravdy, je tak hluboká, že někteří z nich začali psát veřejné dopisy a petice ve stylu... Fuj Miloši, nikdy mým prezidentem nebudeš. Specialistkou na petice všeho druhuje zřejmě paní Olga Sommerová. Rozumí Šumavě a tak podepsala petici podporující zákaz kácení napadených stromů na Šumavě, aby měl kůrovec kde bydlet a co jíst. Pak také rozumí mezinárodní politice a financím a tak podepsala výzvu „Ano pro Evropu“, protože se domnívá, že bude fajn, když budeme všichni platit více ze svého kamsi do Bruselu. Nebo do Průseru? Aktuálně podepsala paní petici, že Miloš není jejím prezidentem. Nechtěl bych být v roli číšníka, kterému paní Sommerová vyrve jídelák z ruky a bez mrknutí jej podepíše. Ani jednoho z těchto pánů jsem nevolil, ale respektuji, že se prezidentem stal člověk vzešlý z demokratické volby v demokratické zemi. Nevím, jestli si signatáři petic všeho druhu a exemplárně této proti Zemanovi uvědomují, že více než jeho uráží kohokoliv, kdo volil jinak než oni. A v tom je syndrom bolševictví. Kdo nejde s námi, jde proti nám. Zchlaďme tedy hlavy, přejme si více pokory, respektujme výsledek zápasu a pečlivě zvažujme podpisy kamkoliv.
Jeník Pešek
Pochod hlouposti ?
Jsou nebo nejsou jiní? Takovou otázku jsem si položil v okamžiku, kdy ve zprávách proletěla informace, že v Praze proběhne druhý ročník festivalu Prague Pride, festivalu sexuálních menšin. Kdyby akce probíhala formou přednášek, setkání a neměla záštitu primátora Prahy, nenapsal bych ani písmenko. Musím se však sám sebe ptát, k jakému ještě většímu pochopení ze strany většiny chtějí menšiny dojít tím, že v sobotu hrdě protancují Prahou. Česko je jedna z nejtolerantnějších zemí na světě. Homosexualita již dávno není trestným činem. K čemu má tedy ona karnevalová show být? Má snad být sexuální orientace hodna nějakého zvláštního ocenění? A proč? Co je tak hodnotného na tom,jsem-li heterosexuál, homosexuál či já nevím co ještě? Jak pomůže taneční show lidem v těch zemích, kde za jinou sexuální orientaci hrozí i trest smrti? Nijak. A kdo například poskytne záštitu rodinám s dětmi, které složitě vycházejí v dnešní době? Je snad jinakost jakéhokoliv druhu povinně důvodem k její toleranci? Poskytneme záštitu třeba na pochod nudistů, protože tím, že do práce musí chodit oblékaní, je diskriminujeme? Více otázek než odpovědí. Sexuální orientaci vnímám jako nanejvýš intimní záležitost, do které vlastně nikomu nic není a už vůbec není nutno ji křičet veřejně. Pochod hrdosti, jak se ona závěrečná akce jmenuje, se tak alespoň v mých očích mění spíše v pochod hlouposti, bohužel snad i exhibicionismu s vědomím toho, že jsem „ jiný“ a musím to nutně všem říct. Je to zbytečná akce nepřinášející nic pozitivního a v očích velmi tolerantní české většiny se snadno bezproblémová menšina změní v partu „ promiskuitních bukanýrů v tangáčích a holek mužatek“. To snad ale není cílem, k němuž organizátoři akce spějí.
Jeník Pešek
Nejslavnější trolejbusák
Donedávna jsem měl za to, že nejslavnější Smetana byl Bedřich a živil se psaním muziky. Během několika posledních měsíců se však stal nejslavnějším Smetanou Roman, kterýžto se živil jako řidič busu v Olomouci a ve volném čase jako amatérský umělec a karikaturista. Náš Roman Smetana, frustrovaný společenskou situací, vybíjel přebytečnou energii malováním tykadel na plakáty, kde místo atraktivního vozu za neuvěřitelně nízkou cenu s fantastickou výbavou trůnil politik, tedy osoba, o kterou bychom si kolo neopřeli. V okamžiku, kdy mu soud uložil uhradit škodu a trest veřejně prospěšných prací však vzplály v Romanovi saze a rozhodl se, že prostě makat, to že už je moc. A prostě že ne. A začala pohádka tak typická pro náš malý mediální svět. Z Romana se stala přes noc mediální hvězda a teatrálním nástupem do basy následně téměř disident. Nezjišťujeme, jestli byl náš umělec souzen po právu a co předcházelo jeho pobytu pod zámkem. Nás zajímá, kým byl souzen. Neptáme se, zdali si mohl svůj nesouhlas vybít jinou formou, ale vyjadřujeme pochopení, protožetakhle dál už to nejde. Není zásadním malérem čmáranice na volebním billboardu, ale společenská tolerance k ničení majetku někoho jiného. Možná, až jednoho dne půjdou po ránu Romanovi zastánci k autu, které jim přes noc posprejoval jiný frustrovaný „ Smetana“, možná že poté zbystří a uvědomí si, že něco je špatně. Mluvím z vlastní zkušenosti. Romanovi přeji přijatelnější formu vybití možná i oprávněného vzteku, ale sympatie ať u mě nehledá.
Jeník Pešek
Signataři spasí svět
300 osobností poslalo premiérovi Nečasovi výzvu „ Ano pro Evropu“, ve které jej důrazně varují před vylučováním se z Evropy. Premiér Nečas, v jejich očích vyvrhel národa dle nich žene Česko na periferii Evropy. A oni, osobnosti to odhalili a konečně nám troubelínům otevřou oči a spasí nás. A v čem? Zřejmě máme být součástí vydatného německého Eintopfu s Dijonskou hořčicí. Míchat vařečkou bude Merkelová se Sarkozym. Ostatní budou sedět u stolu, papat a povinně říkat jaká je to ňamka. Před pár desítkami let dělnické osobnosti požadovali co nejpřísnější potrestání zrádců socialismu. Komunistický prokurátor Urválek pak posílal lidi na šibenice za to, co si mysleli. Dělnický lid tehdy rozuměl trestnímu právu. Jsou stále stejní- signatáři všeho. Nadutost lidí, kteří jsou ve svém oboru leckdy na špici, ale pokora a schopnost říct „ já tomu nerozumím“, já se živím něčím jiným jim chybí. Oni rozumí všemu. Pořád titíž, např. Olga Somerová, Jan Ruml nebo Jiřina Šiklová loni rozuměli kůrovci a tak podepsali petici Šumava pro. Loni bylo odborníky na Šumavu, letos na mezinárodní vztahy. Že se pod petici podepsal předseda strany rovnátek Dluhoslav Sobotka je standardní. Aktuálně osobnosti ví, kam vede premiér Nečas tento stát. Cesty do pekel jsou dlážděny nejlepšími úmysly. Mějme to na paměti. Tak to chodí a v Aténách hoří ulice. Řekové nenávidí Němce, protože po nich chtějí úsporná opatření. Němci nenávidí Řeky, protože mají pocit, že na ně jenom platí. Kdyby Řekové již dávno ustoupili od Eura, byl by možná větší klid. Ale takhle jednání střídá jednání a Evropa je v recesi. Signatáři zřejmě souhlasí s tím, že když vám dají text smlouvy večer a máte to podepsat, tak to máte podepsat a neremcat, protože zachráníte Evropu. Podpisem v Mnichově se tuším taky zachraňovala Evropa, tak pozor, co podepisujeme. A nejen v Bruselu večer.
Jeník Pešek
Pokuta za stáří
Průměrné stáří vozového parku je v České republice téměř 14 let. Taková zazněla informace ve zpravodajství ČT dne 23.1.2012. Asi není důvod tomuto číslu nevěřit, i když je otázkou, jaké je stáří aut, jež na silnicích skutečně jezdí. On totiž 20 let starý, stále evidovaný žigulík už také pár let na silnici vyjet vůbec nemusel. Ještě nebezpečnějším problémem, než samotné stáří vozového parku se však jeví nápady jak tento stav změnit k lepšímu. Jedná se zásadně o další nesmyslné poplatky, které mají za cíl vytáhnout z peněženek finance občanů. Přiznejme čestně, že tyto hovězí nápady nejsou zdaleka dílem českých mozků, ale objevují se různě po Evropě. Záminkou pro další daně je pak boj za čistší ovzduší. Máme tak různé normy Euro, měříme kolik auto vypouští CO2, proč zrovna jen CO2 a ne i další plyny netuším. Tyto snahy jsou následně podporovány prodejci nových vozů, logicky když z toho mají kšeft. To nemluvím o lobby firem přiživujících se na přihlouplém vydávání různých povolenek na vjezd tam či onam, kde rozhodujícím kritériem je jak máte staré auto a jakou normu Euro plní. Ano, jistě existuje malá skupina lidí, kteří vlastní staré auto a je jim to úplně jedno. Ale drtivá většina lidí vlastnící automobil starší 10 let jej vlastní prostě proto, že na novější nemají. Rádi by vyměnili auto se spotřebou 9 litrů za auto mladší, se spotřebou 6 litrů na 100 km. Vozový park neomladíme pokutováním lidí za jeho stáří. Chceme dosáhnout toho, aby člověk vlastnící starý automobil byl ještě více omezený v pracovní mobilitě tím, že mu dáme pokutu za chudost a on se auta raději zbaví úplně? Následně bude tak akorát evidovaný na Úřadu práce, protože je prostě bez auta nemobilní. Nebo je lepší, aby ve svém starém autě dojížděl do zaměstnání, platil daně a časem si pořídil auto lepší? Vozový park bude mládnout se zvyšující se kupní silou obyvatel ČR a k tomu je zapotřebí, aby maximálně možných peněz zůstalo z výplaty v peněženkách občanů, nikoliv na úřadech za poplatky toho či onoho.
Jeník Pešek
Kůrovec nade vše
"...polehly hvozdy nebetyčné – již nevstanou. Leží pně dosud na mnohých místech, ježto nebylo lze je odstraniti. Když se dal po dvou, třech letech kůrovec do mrtvol i do zbylých živoucích, oloupali s nich dřevorubci kůru a oloupanou spálili. Ohně, které tenkrát všude hořely, byly panychidou, kterou člověk zhynulému lesu ustrojil.“ (Klostermann K., Ze světa lesních samot ) Tak popisuje ve svém díle boj s Kůrovcem Karel Klostermann. Pro pořádek, byla druhá polovina 19. století a Šumava byla docela slušně obydlená. Obviňovat Karla Klostermanna z nadržování lesnickým metodám či neúctě k přírodě snad nenapadne ani mistry z Hnutí Duha. I když ti by asi rituálně popravili i Jakuba Krčína z Jelčan. Od dob Klostermannových se toho na Šumavě změnilo mnohé, jen ten Kůrovec nám přetrval. Je mi smutno ze suché Šumavy, z uschlých lesů na stěně Plešného, v okolí jezera Laka, suché lesy u pramenů Vltavy atd. Takhle Šumava ještě před 10 lety nevypadala. Naši předkové s kůrovcem zápolili. Metody začátku nového tisíciletí jsou však jiné. Petice podepsané lidmi na Šumavě často ani nežijícími, přivazování se ke stromům, profesionální mediální zájem. Lesníci a lidé ze Šumavy obvykle nejsou mediální hvězdy. Publicitu potřebují ti, co se zaštiťují ekologií, tak mají v dnešním světě navrch. A stejně jako soudruzi z doby nedávné i oni dělí lidi na ty, co vyznávají jejich víru a bezvěrce, kteří dle jejich přesvědčení vedou svět, tedy Šumavu, do záhuby. Jen místo rudé se vmísila barva zelená. Ti samí lidé, co obvykle poukazují na moudrost předků a jejich život v souladu s přírodou tak najednou jejich metodami pohrdají, zaklínajíce se stejně jako středověká inkvizice existencí ďábla, kterého je třeba najít a zlikvidovat. Umně vytvářejí atmosféru odbornosti vyvolených a hlouposti ostatních. Nevinnosti jich samotných a postranních úmyslů jiných. Jako by bylo nemožné na Šumavu dojet a porozhlédnout se. Vidět rostoucí hnědou poušť. Šumava by měla být zelenou oázou,ale není. Zatím usychá a je to spíše bitevní pole lidí, kteří si sami o sobě myslí, že jen jejich názor je ten vědecký a správný. Existuje jedna zajímavá kniha, napsal ji Konrad Lorenz a jmenuje se 8 smrtelných hříchů člověka, dovolím si citaci: Dnešními sdělovacími prostředky, novinami, rozhlasem, televizí, lze libovolné učení šířit poměrně snadno a tak něco, co není nic než nepotvrzenou vědeckou hypotézou, snadno stane se nejen převládajícím vědeckým názorem,ale ovládne i veřejné mínění .“ ( Lorenz K.; 8 smrtelných hříchů člověka). Téměř 40 let stará citace ani dnes neztrácí na svém významu, spíš naopak.
Jeník Pešek
Na barikády
tak zavelel minulý pátek vrchní odborář Jaroslav Zavadil za souhlasného ryku svých druhů ve zbrani. Klasickou odborářskou báseň „ Hej rup , nepůjdeme do práce“ doplnil i o dodatečný verš „ nepůjdete ani vy „. Jen Lenin se v mauzoleu pousmál a spokojeně zavrtěl. Což o to, že někdo dospěl k názoru, že tím, že nebude pracovat dosáhne rychleji svého blaha mi je celkem fuk, jen mi není zřejmé, proč do toho tahá i ostatní. Představuji si maminku s dítětem jak ráno v den odborářského megaštraiku řeší, kterak potomka odvézt do školky, pak fofrem do práce, odpoledne děcko nějak vyzvednout ze školky, a u toho ale roběti říká. „ Pepíčku vidíš, dneska to nestihneme, autobusy nejezdí, z dlažebních kostek val jest postaven, to táta Jaroušek se za nás vzal, by nehodného Petra do jinších krajů vykázal“. Podivná konstrukce. Spíš bude ta mamka vytočená do běla, ani se jí nedivím. Možná je ráda, že v dnešní době vůbec práci má. Ale chvilinku vážně. Klasickou stávkou nutí stávkující svého zaměstnavatel změnit podmínky, které považují za špatné. Netahají do toho ostatní, je to takříkajíc na férovku mezi stávkujícím a zaměstnavatelem. Oba riskují poměrně dost. Politickou či spíše exhibicionistickou stávkou nutí stávkující skrze naštvané lidi, kteří mají úplně jiné starosti, aby jim bylo přáno a dopřáno. Co riskují odboráři ve čtvrtek? Nic a v tom je jejich protest amorální. Proto jsou české odbory levičáckou prodlouženou rukou komunistů a sociálních demokratů. Až se budou bít za práva zaměstnanců vůči zaměstnavatelům, až budou křičet: „ Ne pane řediteli nesponzorujte turnaj xy, ale udělejte nám slušné převlékárny, nové sprchy atd., pak budou mít možná respekt. Dřív těžko.
Jeník Pešek
Přímo hleď a přímo vol
Přímo hleď a přímo vol je zase po nějaké době imperativem doby. Jako bumerang se totiž pravidelně vrací na veřejnou scénu téma přímé volby prezidenta. Všichni ji chtějí, tedy alespoň dle výzkumů. K tomu také přímou volbu starosty, já bych uvažoval i o přímé volbě vrchního, protože když je to zmetek, nosí mi pivo pod míru. Škoda, že u těchto výzkumů se tazatelů neptají proč. Že by měl prezident dle Ústavy zrovna nějakou extra váhu, to úplně ne, spíš záleží na něm, co si dokáže mezi Senátem, Poslaneckou sněmovnou a dnes už i Ústavním soudem vydupat. Ale my Češi , navyklí na škatulkování společnosti na „ my tady dole“ a „ oni tam nahoře“ máme zřejmě pocit, že když si zase zavolíme, tak to těm partajím natřeme. Především to ale natřeme sami sobě. Věci veřejné s někdy komickým a někdy tragickým vystupováním jsou toho dokladem. Prezidentem by tak mohl být Krteček, 40 let už mu dávno bylo a letěl i s Amíkama do vesmíru, určitě Karel Gott, ten má zase dobrý vztahy s Německem a možná přátelé a to je můj tajný tip i Bohdalka. Ne, opravdu nemám nic proti výše uvedeným kandidátům, provázejí mě od narození a doufám, že ještě dlouho budou. Jen si nemyslím, že existuje přímá úměra mezi počtem voleb a kvalitou kandidáta. Ale vysvětlujte to někde u piva, kde má každý pocit, že řídí jak Alonso. Jen těch křížků u silnic je bohužel požehnaně. Tedy na závěr, přímá volba prezidenta? A dostaneme pak bumerangem po hlavě? To si vsaďte.
Jeník Pešek
Bůh měl syny dva , Ježíše a českého soudce
Na základě vynesení rozsudku Nejvyššího soudu – viz. "Zabití zloděje je vždycky vražda " ze dne 8.3.2011 na www.idnes.cz bych se rád moudrých soudců zeptal, jakou mám jako občan volit variantu jednání v případě např. vykrádání sklepa či krádeže vozidla, které sice není už zdaleka nové, avšak peníze na něj těžce vydělané. Jestli v případě možnosti dopadení pachatele na místě jej mohu požádat, aby se zdržel dobrovolně do příjezdu Policie ČR a co mám dělat v případě, že se mu do toho nebude tak úplně chtít. Případně jestli za situace, kdy zloděj bude odcházet s mým majetkem bych mu měl uvolnit cestu a zároveň při rychlosti práce soudů v ČR rovnou zapomenout na variantu, že bych kdy svůj majetek ještě viděl. Jsem dalek toho, aby vyhrocené situace byly automaticky posuzovány jako „pouhé“ zabití,neboť je jistě rozdíl v situaci,kdy kradu žárovku a někdo mě rovnou zastřelí, ale ve většině situací by dle mého selského rozumu měl výrazně vyšší riziko následků svého počínání měl nést pachatel , což tímto vaším rozhodnutím končí. Uznávám, že můj selský rozum a právnické vzdělání soudců Nejvyššího soudu zřejmě není kompatibilní. Nicméně rozhodnutí Nejvyššího soudu je důležitým vodítkem pro soudy nižší instance či veřejnost a signál je takový, že chránit svůj majetek není správné. Rád bych tedy znal Váš názor, prosím jen, neobtěžujte se s odpovědí v situaci, že by vám nedej Bože měly klesnout o něco platy a zrovna jste někde mudrovali, jak vysvětlit veřejnosti, že vás se realita netýká. Bohužel jsme se po sametové revoluci dostali v oblasti soudů do zcela opačného extrému, kdy v dnešní době platí, že český soudce jest druhým synem Božím, neodvolatelný, nekritizovatelný, nepostižitelný. s úctou ten co vás ze svých daní platí.
Jeník Pešek
Chci být signatářem
Chci být signatářem a psát a podepisovat s vervou a planoucím srdcem. Čiň se vládo čiň, chce se mi také zvolat a v ruce místo lebky z Hamleta držet Lisabonskou smlouvu o blahobytu pro všechny. Problém je v tom, že nejsem ani umělec , ani skoro profesionální signatář snad všeho z církevních kruhů s uhrančivým pohledem a charismatickým hlasem. Dokonce jsem ani nebivakoval v České televizi, nekřičel před Magistrátem v Praze, neválel se na silnici před Temelínem, prostě nic. Tak ještě že se mohu vyřádit aspoň tady.
Jeník Pešek
Miluji odbory....
Miluji odbory, tedy ještě ROH, jinak také nejlepší distributory vánočních kolekcí. Všichni bychom rádi vyšší platy, odborář neodborář, já také. Jenže co naplat, v uplynulých letech jsme si tak nějak zvykli frčet na dluh, tedy nejen v Česku,ale i jinde v Evropě. Pocit, že " zdroje tady jsou" jak říkal bežec dlouhých tratí Vladimír Špidla výrazně převážil nad odpovědností, že " zdroje jednou dojdou " - no a ony došly. Máme-li se tedy na někoho zlobit, pak prosím na ty, kterým ani v době ekonomického růstu nedošlo, že žít permanentně na dluh prostě nelze a o tom, že státní dluhy ( a stát jsme my občané) nejsou nic virtuálního ví svoje už v Řecku, Maďarsku, Argentině, Irsku, Portugalsku atd. My se to dozvídáme zatím jen velmi jemně. A že by přišla teta z Providentu, zatřásla hlavičkou a psíma očima sdělila, že je tady pro nás - tomu snad nevěří ani odboroví bossové.
| předchozí | 1 2 | další |
