Kůrovec nade vše

"...polehly hvozdy nebetyčné – již nevstanou. Leží pně dosud na mnohých místech, ježto nebylo lze je odstraniti. Když se dal po dvou, třech letech kůrovec do mrtvol i do zbylých živoucích, oloupali s nich dřevorubci kůru a oloupanou spálili. Ohně, které tenkrát všude hořely, byly panychidou, kterou člověk zhynulému lesu ustrojil.“  (Klostermann K., Ze světa lesních samot ) Tak popisuje ve svém díle boj s Kůrovcem Karel Klostermann. Pro pořádek, byla druhá polovina 19. století a Šumava byla docela slušně obydlená. Obviňovat Karla Klostermanna z nadržování lesnickým metodám či neúctě k přírodě snad nenapadne ani mistry z Hnutí Duha. I když  ti by asi rituálně popravili i Jakuba Krčína z Jelčan. Od dob Klostermannových se toho na Šumavě změnilo mnohé, jen ten Kůrovec nám přetrval. Je mi smutno ze suché Šumavy, z uschlých lesů na stěně Plešného, v okolí jezera Laka, suché lesy u pramenů Vltavy atd. Takhle Šumava ještě před 10 lety nevypadala. Naši předkové s kůrovcem zápolili. Metody začátku nového tisíciletí jsou však jiné. Petice podepsané lidmi na Šumavě často ani nežijícími, přivazování se ke stromům, profesionální mediální zájem. Lesníci a lidé ze Šumavy obvykle nejsou mediální hvězdy. Publicitu potřebují ti, co se zaštiťují ekologií, tak mají v dnešním světě navrch. A stejně jako soudruzi z doby nedávné i oni dělí lidi na ty, co vyznávají jejich víru a bezvěrce, kteří dle jejich přesvědčení vedou svět, tedy Šumavu, do záhuby.  Jen místo rudé se vmísila barva zelená. Ti samí lidé, co obvykle poukazují na moudrost předků a jejich život v souladu s přírodou tak najednou jejich metodami pohrdají, zaklínajíce se stejně jako středověká inkvizice  existencí ďábla, kterého je třeba najít a zlikvidovat. Umně vytvářejí atmosféru odbornosti vyvolených a hlouposti ostatních. Nevinnosti jich samotných a postranních úmyslů jiných. Jako by bylo nemožné na Šumavu dojet a porozhlédnout se. Vidět rostoucí hnědou poušť. Šumava by měla být zelenou oázou,ale není. Zatím usychá a je to spíše bitevní pole lidí, kteří si sami o sobě myslí, že jen jejich názor je ten vědecký a správný. Existuje jedna zajímavá kniha, napsal ji Konrad Lorenz a jmenuje se 8 smrtelných hříchů člověka, dovolím si citaci:   Dnešními sdělovacími prostředky, novinami, rozhlasem, televizí, lze libovolné učení šířit poměrně snadno a tak něco, co není nic než nepotvrzenou vědeckou hypotézou, snadno stane se nejen převládajícím vědeckým názorem,ale ovládne i veřejné mínění .“ ( Lorenz K.; 8 smrtelných hříchů člověka). Téměř 40 let stará citace ani dnes neztrácí na svém významu, spíš naopak.