Jeník Pešek
- Počet článků 32
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1592x
Seznam rubrik
Jeník Pešek
Pokuta za stáří
Průměrné stáří vozového parku je v České republice téměř 14 let. Taková zazněla informace ve zpravodajství ČT dne 23.1.2012. Asi není důvod tomuto číslu nevěřit, i když je otázkou, jaké je stáří aut, jež na silnicích skutečně jezdí. On totiž 20 let starý, stále evidovaný žigulík už také pár let na silnici vyjet vůbec nemusel. Ještě nebezpečnějším problémem, než samotné stáří vozového parku se však jeví nápady jak tento stav změnit k lepšímu. Jedná se zásadně o další nesmyslné poplatky, které mají za cíl vytáhnout z peněženek finance občanů. Přiznejme čestně, že tyto hovězí nápady nejsou zdaleka dílem českých mozků, ale objevují se různě po Evropě. Záminkou pro další daně je pak boj za čistší ovzduší. Máme tak různé normy Euro, měříme kolik auto vypouští CO2, proč zrovna jen CO2 a ne i další plyny netuším. Tyto snahy jsou následně podporovány prodejci nových vozů, logicky když z toho mají kšeft. To nemluvím o lobby firem přiživujících se na přihlouplém vydávání různých povolenek na vjezd tam či onam, kde rozhodujícím kritériem je jak máte staré auto a jakou normu Euro plní. Ano, jistě existuje malá skupina lidí, kteří vlastní staré auto a je jim to úplně jedno. Ale drtivá většina lidí vlastnící automobil starší 10 let jej vlastní prostě proto, že na novější nemají. Rádi by vyměnili auto se spotřebou 9 litrů za auto mladší, se spotřebou 6 litrů na 100 km. Vozový park neomladíme pokutováním lidí za jeho stáří. Chceme dosáhnout toho, aby člověk vlastnící starý automobil byl ještě více omezený v pracovní mobilitě tím, že mu dáme pokutu za chudost a on se auta raději zbaví úplně? Následně bude tak akorát evidovaný na Úřadu práce, protože je prostě bez auta nemobilní. Nebo je lepší, aby ve svém starém autě dojížděl do zaměstnání, platil daně a časem si pořídil auto lepší? Vozový park bude mládnout se zvyšující se kupní silou obyvatel ČR a k tomu je zapotřebí, aby maximálně možných peněz zůstalo z výplaty v peněženkách občanů, nikoliv na úřadech za poplatky toho či onoho.
Jeník Pešek
Kůrovec nade vše
"...polehly hvozdy nebetyčné – již nevstanou. Leží pně dosud na mnohých místech, ježto nebylo lze je odstraniti. Když se dal po dvou, třech letech kůrovec do mrtvol i do zbylých živoucích, oloupali s nich dřevorubci kůru a oloupanou spálili. Ohně, které tenkrát všude hořely, byly panychidou, kterou člověk zhynulému lesu ustrojil.“ (Klostermann K., Ze světa lesních samot ) Tak popisuje ve svém díle boj s Kůrovcem Karel Klostermann. Pro pořádek, byla druhá polovina 19. století a Šumava byla docela slušně obydlená. Obviňovat Karla Klostermanna z nadržování lesnickým metodám či neúctě k přírodě snad nenapadne ani mistry z Hnutí Duha. I když ti by asi rituálně popravili i Jakuba Krčína z Jelčan. Od dob Klostermannových se toho na Šumavě změnilo mnohé, jen ten Kůrovec nám přetrval. Je mi smutno ze suché Šumavy, z uschlých lesů na stěně Plešného, v okolí jezera Laka, suché lesy u pramenů Vltavy atd. Takhle Šumava ještě před 10 lety nevypadala. Naši předkové s kůrovcem zápolili. Metody začátku nového tisíciletí jsou však jiné. Petice podepsané lidmi na Šumavě často ani nežijícími, přivazování se ke stromům, profesionální mediální zájem. Lesníci a lidé ze Šumavy obvykle nejsou mediální hvězdy. Publicitu potřebují ti, co se zaštiťují ekologií, tak mají v dnešním světě navrch. A stejně jako soudruzi z doby nedávné i oni dělí lidi na ty, co vyznávají jejich víru a bezvěrce, kteří dle jejich přesvědčení vedou svět, tedy Šumavu, do záhuby. Jen místo rudé se vmísila barva zelená. Ti samí lidé, co obvykle poukazují na moudrost předků a jejich život v souladu s přírodou tak najednou jejich metodami pohrdají, zaklínajíce se stejně jako středověká inkvizice existencí ďábla, kterého je třeba najít a zlikvidovat. Umně vytvářejí atmosféru odbornosti vyvolených a hlouposti ostatních. Nevinnosti jich samotných a postranních úmyslů jiných. Jako by bylo nemožné na Šumavu dojet a porozhlédnout se. Vidět rostoucí hnědou poušť. Šumava by měla být zelenou oázou,ale není. Zatím usychá a je to spíše bitevní pole lidí, kteří si sami o sobě myslí, že jen jejich názor je ten vědecký a správný. Existuje jedna zajímavá kniha, napsal ji Konrad Lorenz a jmenuje se 8 smrtelných hříchů člověka, dovolím si citaci: Dnešními sdělovacími prostředky, novinami, rozhlasem, televizí, lze libovolné učení šířit poměrně snadno a tak něco, co není nic než nepotvrzenou vědeckou hypotézou, snadno stane se nejen převládajícím vědeckým názorem,ale ovládne i veřejné mínění .“ ( Lorenz K.; 8 smrtelných hříchů člověka). Téměř 40 let stará citace ani dnes neztrácí na svém významu, spíš naopak.
Jeník Pešek
Na barikády
tak zavelel minulý pátek vrchní odborář Jaroslav Zavadil za souhlasného ryku svých druhů ve zbrani. Klasickou odborářskou báseň „ Hej rup , nepůjdeme do práce“ doplnil i o dodatečný verš „ nepůjdete ani vy „. Jen Lenin se v mauzoleu pousmál a spokojeně zavrtěl. Což o to, že někdo dospěl k názoru, že tím, že nebude pracovat dosáhne rychleji svého blaha mi je celkem fuk, jen mi není zřejmé, proč do toho tahá i ostatní. Představuji si maminku s dítětem jak ráno v den odborářského megaštraiku řeší, kterak potomka odvézt do školky, pak fofrem do práce, odpoledne děcko nějak vyzvednout ze školky, a u toho ale roběti říká. „ Pepíčku vidíš, dneska to nestihneme, autobusy nejezdí, z dlažebních kostek val jest postaven, to táta Jaroušek se za nás vzal, by nehodného Petra do jinších krajů vykázal“. Podivná konstrukce. Spíš bude ta mamka vytočená do běla, ani se jí nedivím. Možná je ráda, že v dnešní době vůbec práci má. Ale chvilinku vážně. Klasickou stávkou nutí stávkující svého zaměstnavatel změnit podmínky, které považují za špatné. Netahají do toho ostatní, je to takříkajíc na férovku mezi stávkujícím a zaměstnavatelem. Oba riskují poměrně dost. Politickou či spíše exhibicionistickou stávkou nutí stávkující skrze naštvané lidi, kteří mají úplně jiné starosti, aby jim bylo přáno a dopřáno. Co riskují odboráři ve čtvrtek? Nic a v tom je jejich protest amorální. Proto jsou české odbory levičáckou prodlouženou rukou komunistů a sociálních demokratů. Až se budou bít za práva zaměstnanců vůči zaměstnavatelům, až budou křičet: „ Ne pane řediteli nesponzorujte turnaj xy, ale udělejte nám slušné převlékárny, nové sprchy atd., pak budou mít možná respekt. Dřív těžko.
Jeník Pešek
Přímo hleď a přímo vol
Přímo hleď a přímo vol je zase po nějaké době imperativem doby. Jako bumerang se totiž pravidelně vrací na veřejnou scénu téma přímé volby prezidenta. Všichni ji chtějí, tedy alespoň dle výzkumů. K tomu také přímou volbu starosty, já bych uvažoval i o přímé volbě vrchního, protože když je to zmetek, nosí mi pivo pod míru. Škoda, že u těchto výzkumů se tazatelů neptají proč. Že by měl prezident dle Ústavy zrovna nějakou extra váhu, to úplně ne, spíš záleží na něm, co si dokáže mezi Senátem, Poslaneckou sněmovnou a dnes už i Ústavním soudem vydupat. Ale my Češi , navyklí na škatulkování společnosti na „ my tady dole“ a „ oni tam nahoře“ máme zřejmě pocit, že když si zase zavolíme, tak to těm partajím natřeme. Především to ale natřeme sami sobě. Věci veřejné s někdy komickým a někdy tragickým vystupováním jsou toho dokladem. Prezidentem by tak mohl být Krteček, 40 let už mu dávno bylo a letěl i s Amíkama do vesmíru, určitě Karel Gott, ten má zase dobrý vztahy s Německem a možná přátelé a to je můj tajný tip i Bohdalka. Ne, opravdu nemám nic proti výše uvedeným kandidátům, provázejí mě od narození a doufám, že ještě dlouho budou. Jen si nemyslím, že existuje přímá úměra mezi počtem voleb a kvalitou kandidáta. Ale vysvětlujte to někde u piva, kde má každý pocit, že řídí jak Alonso. Jen těch křížků u silnic je bohužel požehnaně. Tedy na závěr, přímá volba prezidenta? A dostaneme pak bumerangem po hlavě? To si vsaďte.
Jeník Pešek
Bůh měl syny dva , Ježíše a českého soudce
Na základě vynesení rozsudku Nejvyššího soudu – viz. "Zabití zloděje je vždycky vražda " ze dne 8.3.2011 na www.idnes.cz bych se rád moudrých soudců zeptal, jakou mám jako občan volit variantu jednání v případě např. vykrádání sklepa či krádeže vozidla, které sice není už zdaleka nové, avšak peníze na něj těžce vydělané. Jestli v případě možnosti dopadení pachatele na místě jej mohu požádat, aby se zdržel dobrovolně do příjezdu Policie ČR a co mám dělat v případě, že se mu do toho nebude tak úplně chtít. Případně jestli za situace, kdy zloděj bude odcházet s mým majetkem bych mu měl uvolnit cestu a zároveň při rychlosti práce soudů v ČR rovnou zapomenout na variantu, že bych kdy svůj majetek ještě viděl. Jsem dalek toho, aby vyhrocené situace byly automaticky posuzovány jako „pouhé“ zabití,neboť je jistě rozdíl v situaci,kdy kradu žárovku a někdo mě rovnou zastřelí, ale ve většině situací by dle mého selského rozumu měl výrazně vyšší riziko následků svého počínání měl nést pachatel , což tímto vaším rozhodnutím končí. Uznávám, že můj selský rozum a právnické vzdělání soudců Nejvyššího soudu zřejmě není kompatibilní. Nicméně rozhodnutí Nejvyššího soudu je důležitým vodítkem pro soudy nižší instance či veřejnost a signál je takový, že chránit svůj majetek není správné. Rád bych tedy znal Váš názor, prosím jen, neobtěžujte se s odpovědí v situaci, že by vám nedej Bože měly klesnout o něco platy a zrovna jste někde mudrovali, jak vysvětlit veřejnosti, že vás se realita netýká. Bohužel jsme se po sametové revoluci dostali v oblasti soudů do zcela opačného extrému, kdy v dnešní době platí, že český soudce jest druhým synem Božím, neodvolatelný, nekritizovatelný, nepostižitelný. s úctou ten co vás ze svých daní platí.
Jeník Pešek
Chci být signatářem
Chci být signatářem a psát a podepisovat s vervou a planoucím srdcem. Čiň se vládo čiň, chce se mi také zvolat a v ruce místo lebky z Hamleta držet Lisabonskou smlouvu o blahobytu pro všechny. Problém je v tom, že nejsem ani umělec , ani skoro profesionální signatář snad všeho z církevních kruhů s uhrančivým pohledem a charismatickým hlasem. Dokonce jsem ani nebivakoval v České televizi, nekřičel před Magistrátem v Praze, neválel se na silnici před Temelínem, prostě nic. Tak ještě že se mohu vyřádit aspoň tady.
Jeník Pešek
Miluji odbory....
Miluji odbory, tedy ještě ROH, jinak také nejlepší distributory vánočních kolekcí. Všichni bychom rádi vyšší platy, odborář neodborář, já také. Jenže co naplat, v uplynulých letech jsme si tak nějak zvykli frčet na dluh, tedy nejen v Česku,ale i jinde v Evropě. Pocit, že " zdroje tady jsou" jak říkal bežec dlouhých tratí Vladimír Špidla výrazně převážil nad odpovědností, že " zdroje jednou dojdou " - no a ony došly. Máme-li se tedy na někoho zlobit, pak prosím na ty, kterým ani v době ekonomického růstu nedošlo, že žít permanentně na dluh prostě nelze a o tom, že státní dluhy ( a stát jsme my občané) nejsou nic virtuálního ví svoje už v Řecku, Maďarsku, Argentině, Irsku, Portugalsku atd. My se to dozvídáme zatím jen velmi jemně. A že by přišla teta z Providentu, zatřásla hlavičkou a psíma očima sdělila, že je tady pro nás - tomu snad nevěří ani odboroví bossové.
| předchozí | 1 2 | další |
